Podcast #14 Vedu děti ke sportu – David Fojtík

Náročné dětství

Do dalšího dílu podcastu Dobrý táta jsem si pozval Davida Fojtíka – ředitele a spolumajitele vzdělávací společnosti Human Craft, horolezce, který jako pátý Čech vystoupil bez kyslíku na Mount Everest, lyžaře, který jako první na světě sjel na lyžích osmitisícovku Dhaulágirí (sedmou nejvyšší horu světa), vášnivého sportovce a tátu tří dětí.

Davidovy horolezecké úspěchy jsou fascinující, on sám o nich ale nerad mluví. „Hodně lidí se na to ptá, ale je těžké povídat bez patosu nebo nádechu nějakého hrdinství. Pro mě je to prostě hobby, které mě baví,“ vysvětlil. Zároveň mi přece jen odvyprávěl příběh, který ho přivedl až na nejvyšší vrcholy světa.

„Bylo to částečně dílo náhody. Tatínek patřil k partě kolem Jiřího Rašky a hodně do mě promítal svoje sportovní ambice – chtěl mít doma lyžaře, takže jsem v dětství závodil ve sjezdovém lyžování. Okolo čtrnácti jsem ale začal mít problémy s kolenem a hledal jsem alternativní sport. A díky charismatickému tělocvikáři z gymnázia v Bílovci jsem ho našel – spolu s kamarádem nás přivedl k horolezectví po skalách. Pak už byl jen krůček dostat se na vysoké hory nebo spojit lyžování s horolezectvím,“ řekl David.

Opustil tak velmi konkurenční sport, ve kterém se bojovalo o každou setinu sekundy, a objevil něco úplně nového. „Horolezectví byla svoboda – byl jsem venku s partou kamarádů, spal ve stanu, zažíval dobrodružství,“ doplnil. Na fyzičku získanou intenzivním sjezdařským tréninkem, při kterém jednou dokonce omdlel, ovšem spoléhá doposud.

První výstup

Svůj první velký výstup zažil ve Spojených státech, když na Aljašce pokořil Denali, někdejší Mount McKinley. „Stopoval jsem a kamioňák mě vyhodil kousek od hory. Díval jsem se na ni a říkal jsem si, že to chci zkusit. Vzali jsme si s kamarádem tři týdny dovolené a jako čirým amatérům se nám tam opravdu podařilo vylézt. Když jsem stál na vrcholu, uvědomil jsem si, že to je to, co chci dělat. A taky, že bych rád sjel dolů na lyžích,“ usmál se.

Extrémní lyžování, při kterém se sjezdaři řítí po svazích velehor, provází vysoká úmrtnost. Proto lidem připadá jako čiré šílenství. David ovšem říká, že to tak není. Rychlost je totiž podstatná ve chvílích, kdy jde o život. „Díky tomu, že se dostaneš rychleji dolů, můžeš utéct třeba špatnému počasí. A konkrétně na Dhaulágirí je to i únik před ledovcovými trhlinami, které tam jsou velice časté a smrtelné,“ zdůraznil.

Zdolávání vysokých hor bere David jako esenci dobrodružství, jehož nezbytnou součástí je prvek nebezpečí. „Nejde jen o adrenalin. Součástí dobrodružství musí být riziko, trest za to, že se něco nepovede. Během výstupu je člověk navíc dva měsíce mimo běžnou realitu a pracovní rutinu. Skvěle si tak vyčistí hlavu. Ostatně spoustu těžkých rozhodnutí jsem udělal právě na horách,“ líčil.

Hlavní je jít příkladem

O horolezeckých zážitcích si příliš nepovídá ani se svými dětmi. Nechce do nich promítat svoje sportovní ambice, místo toho respektuje cestu ke sportu, jakou si vybraly samy. Dva starší kluci zvolili fotbal, který David moc nemusí. Čtyřletá dcera se zatím učí jezdit na kole nebo plavat a velké sportovní zážitky na ni teprve čekají. David v podcastu přiznal, že sport vnímá jako důležitou součást nejen svého života, ale i života svých dětí.

„Snažím se jít příkladem, to je pro děti ta nejlepší motivace. Takže když můžeme, vytáhnu je někam na feratu, učím je pohybovat se v horách, aby uměly přespat ve stanu nebo pod širákem. S partou tatínků jezdíme i na kurzy přežití, aby děti získaly nějaké dovednosti a neztratily se v kolektivu,“ vyprávěl.

Proč by děti podle něj měly umět rozdělat oheň nebo lézt na feratách? Proč s rodinou nejraději kempuje nadivoko? Jak vnímá svou roli táty? Jak přísný bývá na syny a jak na nejmladší dceru? Kolik času s dětmi tráví? A co je podle něj na výchově to vůbec nejtěžší? To vše se dozvíte v nejnovější epizodě podcastu s Davidem Fojtíkem. Poslechněte si ji.