Suchý únor aneb pít či nepít?

V půlce února jsem k suchému únoru na LinkedIn vytvořil anketu a její výsledky mě pozitivně překvapily. Téměř polovina z respondentů alkohol nepije vůbec a třetina drží suchý únor. Wow!

Já osobně už nepiju několik let vůbec. Netvrdím, že je to jediná správná cesta, ale mně to tak vyhovuje. Musel jsem ale poznat i úplně opačný pól…

Moje dětství bylo s alkoholem silně spjaté.

Táta pil celý život a je s tím spojeno bohužel i mnoho mých vzpomínek na dětství, včetně přemlouvání táty, aby už šel z hospody domů.

I přesto jsem v dospělosti pil i já sám.
První pivo jsem si dal na lavičce v parku v 15 letech, protože jsem chtěl být před kamarády hrdina! Pivo mi ale nikdy nechutnalo, tak jsem s ním přestal v 17
. Pak jsem pil rum s colou, což jsem později povýšil na whisky s colou nebo různé koktejly…
Nikdy jsem ale nepil moc a má frekvence pití se postupně zmenšovala.
Věřím ale, že vše má svůj význam, a tak jsem s mou životní zkušeností pracoval tak dlouho, až jsem přestal pít alkohol úplně.
A to už trvá několil let.
Nejsem lepší než ti co ho pijí.
Prostě jsem dospěl k tomu, že ho nepotřebuji k tomu abych byl společenský.
A hlavně mi to nechutná…

Jsem rád, že moje děti u nás doma alkohol nevidí a dostávají příklad toho, že i bez alkoholu to v životě jde. Nemyslím si, že nikdy alkohol nevyzkouší a nikdy se neopijí.
Nejsem naivní a budou mít moji podporu, když se jim to stane. Nebudu je odsuzovat.
Bude to jejich volba, stejně jako u každého z nás.
Přesto samozřejmě doufám, že si v životě najdou mnoho jiných zálib a kamarádů než těch spojených právě s alkoholem.

Jak to máte vy? Mluvíte s dětmi o alkoholu?