Rozhovor v Hospodářských novinách

David Škrobánek

Chtěl jsem skloubit práci s hlídáním dětí. Firmy to nechápaly, říká zakladatel projektu Dobrý táta

Rozhovor Dobrý táta Hospodářské Noviny
David Škrobánek, propagátor rodičovské dovolené pro muže Autor ▪ Milan Bureš

HR konzultant David Škrobánek tvrdí, že pokud chceme vidět více žen ve vedení firem, zároveň musíme podporovat muže, aby se mohli více zapojit do rodičovství. Jak ale ukazuje jeho zkušenost, firmy většinou nechtějí dávat otcům flexibilní úvazky kvůli péči o děti. Vytvořil proto projekt Dobrý táta, který mužům pomáhá skloubit pracovní život s rodičovstvím.

David Škrobánek strávil čtyři roky v Londýně, kde pracoval jako personální ředitel společnosti Brown-Forman. Po návratu do Česka sháněl flexibilní pracovní úvazek, aby se v rámci střídavé péče mohl starat o tři děti. S tímto požadavkem ale narazil. Personalisté a manažeři nechápali, proč chce jako muž volnější pracovní dobu kvůli péči o potomky.

Protože viděl tak silný nezájem, rozhodl se začít vydělávat na volné noze. Jelikož celý život pracoval v oblasti lidských zdrojů, stal se HR konzultantem, koučem a mentorem. Zkušenost ho zároveň inspirovala k založení projektu Dobrý táta, jehož cílem je zlepšit podmínky mužů, kteří chtějí skloubit pracovní život a rodičovství. Zájem mužů je značný, v cestě však stojí i společenské stereotypy.

HN: Když jste firmy žádal o větší flexibilitu kvůli péči o děti, neuspěl jste. Víte proč?

Ve společnosti bohužel pořád panuje zakořeněné dogma, že muž má vydělávat a o děti se má starat žena. A z mé zkušenosti u manažerů, kteří jsou často starší 45 let, tato představa platí dvojnásob. Jednoduché to ale nemají samozřejmě ani ženy. Já sám jsem se jako personalista snažil o to, aby se k nám maminky po mateřské vracely a abychom jim dali potřebnou flexibilitu. A mnohdy jsem při tom narážel na nepochopení jak ze strany vedení, tak řadových zaměstnanců. Ale pořád platí, že když s podobným požadavkem přijde žena, bere se jako normální. Když ho ovšem vysloví muž, jsou zaměstnavatelé překvapeni.

Co dalšího vedle stereotypů brání tomu, aby muži volnější pracovní dobu získali?

Pořád je to velké tabu, a to nejen v Česku. Tátové se proto často bojí svého zaměstnavatele o větší flexibilitu požádat. Když se jako kouč bavím o tomto tématu s klienty, mnohdy chtějí, abychom si sedli někam do rohu a nikdo je neslyšel. Mají strach, že když s takovým požadavkem přijdou za svým šéfem, okamžitě je odstaví a jejich ka­riéra skončí. S tím jsem se ostatně setkal i já sám. V předchozí práci jsem dostal nabídku na přesun do americké centrály. Kvůli dětem jsem odmítl a v tu chvíli jsem najednou přestal pro tu firmu být perspektivní.

Co by podle vás pomohlo změnit přístup zaměstnavatelů?

Klíčová je změna vnímání, že je v pořádku, aby se muži starali o děti a měli kvůli tomu nárok na flexibilní úvazky. Tomu nejlépe napomáhá otvírání tohoto tématu a ukazování pozitivních příkladů. O to se snažím i já v rámci svého projektu Dobrý táta tím, že vystupuji na různých konferencích a debatách. Zároveň radím mužům, kteří chtějí lépe skloubit práci s péčí o děti, a také firmám, které jim v tomto ohledu chtějí vyjít vstříc. Pokud chceme, aby se ženy dostávaly do vedoucích pozic, měli bychom stejně tak podporovat muže, aby se mohli více zapojit do rodičovství.

Souvisí větší zájem mužů o péči o rodinu i s nástupem generace mileniálů, která má jiné priority?

Je pravda, že mileniálové nechtějí prosedět život v kanceláři a jednou z klíčových priorit je pro ně flexibilita. Nicméně rodičovství dnes řeší spíše starší generace ve věku 35 let a více. A u té v současnosti dochází k většímu uvědomění, že i tátové by měli hrát klíčovou roli ve výchově. Často je přitom trápí, že tráví v práci příliš mnoho času a své děti tolik nevidí. Týden otcovské dovolené je sice hezký benefit, ale to opravdu nestačí. Dítě potřebuje tátu i mámu po celé dětství.

Může podle vás zlepšit situaci rodičů balíček opatření Evropské komise ke sladění práce a rodiny?

Nejsem zastáncem politických nařízení, která firmám říkají, že mají dát rodičům více flexibility nebo třeba delší otcovskou dovolenou. Když do něčeho společnosti nutíte, mají k tomu okamžitě averzi. Mělo by to tedy vycházet spíš z jejich vlastního popudu. Zaměstnavatelé by měli pochopit, že když budou mít rodiče dostatek času na péči o děti, budou spokojenější a firmě dají mnohem víc. Klidně si večer, až děti usnou, znovu sednou k práci. Budou totiž motivovaní, jelikož předtím mohli jít s dcerou na klavír nebo se synem na fotbal. Naopak pokud je zaměstnavatel donutí sedět v kanceláři dlouhé hodiny, jejich produktivita klesne na minimum.

Které firmy jsou z vaší zkušenosti flexibilitě nejvíc otevřené?

Já vždy říkám, že ryba smrdí od hlavy. To znamená, že podpora musí vycházet hlavně z vedení. V menších společnostech to přitom může být snazší. Je tam jeden šéf, a pokud má děti a má pochopení, vždy je to jednodušší. I když je ale management vstřícný, mohou rodiče narazit na odpor ostatních zaměstnanců. Já sám jsem se jako personalista setkal s tím, že za mnou chodily bezdětné ženy a říkaly, že je diskriminujeme, když dáváme matkám větší volnost. Vysvětloval jsem jim, že kolegyně s dětmi musí svou práci udělat tak jako tak a že ji buď stihnou rychleji, nebo pracují večer z domova. Důležité tedy je umět to i správně komunikovat.

U některých pozic ale volnější režim tak jednoduše zavést nelze. Jaké možnosti mají třeba manažeři?

Pokud jim to firma umožní, mohou například přejít na nějaký čas na pozici specialisty. Tím jim ubude starostí a společnost zároveň nepřijde o špičkového pracovníka. Nebo si mohou zkrátit úvazek a odebrané zodpovědnosti může převzít zaměstnanec, který by jinak takovou možnost neměl, a může profesně růst. Že má člověk v určité životní fázi jiné prio­rity, ještě neznamená, že nechce dělat svou práci a že chce firmu opustit. Spousta firem ale místo toho, aby přicházela s podobnými řešeními, hledá důvody, proč to nejde. Když ale pochopí, že to je naopak příležitost, jak člověka motivovat a posilovat jeho výkon, mohou z dohody jedině těžit. Jsem rád, že takové firmy se už v Česku začínají objevovat, a doufám, že jich bude čím dál víc.

Odkaz na článek nalezeznete zde

Jana Niedermeierová

Hospodářské noviny

25. 6. 2018 

Komentáře

Napsat komentář