Podcast #29 V krizové situaci nejsme objetivní – Pavla Poláková
S Pavlou Polákovou nás pojí podobný pohled na řešení sporů souvisejících s dětmi v situacích, kdy se rodiče rozcházejí či rozvádějí.
Pavla pracuje jako sociální pracovnice a kromě toho je manželkou Vlado Poláka – soudce krajského soudu a hosta mého předchozího podcastu.
V čem spočívá Pavliny práce a čím je podle mě zajímavá?
- Snaží se k rozvodovým situacím přistupovat jinak, než je obvyklé.
- Podporuje rodiče při hledání smírných řešení.
- Drží se záměru nezhoršovat svou činností situaci v rodině (což se podle jejích slov někdy děje).
Ve své práci využívá Pavla tzv. Cochemskou praxi, o které jsme mluvili už i s Vladem. Jedná se o cestu, jak ku prospěchu dětí řešit opatrovnické spory v případě rozvodu nebo rozchodu rodičů. Pavla tuto metodiku vidí jako dobré řešení, jakým by úřady a justice mohly pomoci rodinám ke snazší dohodě ve prospěch dětí.
Podle svých slov provozuje rodinné poradenství s prvky mediace. Snaží se o edukační přesah – rodičům prý pomáhají i základní informace o tom, jak různě je možné rozvod prožívat na straně dospělých i dětí, jak se o sebe i děti dobře postarat a jak dělat vědomá rozhodnutí s přesahem k nejlepšímu zájmu dítěte.
Nejlepším zájmem je pak podle Pavly stav, kdy děti i po rozpadu vztahu rodičů mají možnost vyrůstat s oběma z nich, budovat si s nimi vztah, mít je emočně, fyzicky i sociálně dostupné.
Kdo je lepší rodič?
Pavla mluví o tom, že každý z rodičů má v rozvodu své vlastní zájmy. Snadno se stane manipulátorem se snahou získat prospěch pro sebe a zapomenme přitom na dítě. Pak může pomoci interdisciplinární řešení, pro které Pavla se svými kolegy tvoří prostor. Skutečným klientem je totiž pro ni dítě, nikoli rodič, který chodí na OSPOD..
Povídáme si také o časté snaze uzavřít koalici s důležitou profesí – sociálním pracovníkem, zaměstnancem OSPODu,, aby viděl svět zkreslenýma očima konkrétního rodiče. Byť takové chování nemusí být záměrné, je pro Pavlu a její kolegy důležité o něm vědět a počítat s ním.
Většina rodičů samozřejmě miluje své dětí a dělá to nejlepší, co dokáže. Ale krizová situace vede k tomu, že nevidíme věci objektivně. Soustředíme se na negativní stránky druhého rodiče a velmi těžko vidíme ty dobré. Těžko se nám potom odděluje partnerství od rodičovství. A právě to má být podle Pavly mimo jiné úloha pomáhajících profesí.
Podpořit rodiče, aby se jim povedlo oddělit partnerství od rodičovství
“Je to teď možná ten nejhorší partner, ale nejlepší máma / táta.” K této větě se Pavla snaží své klienty přivést – respektive považuje ji za svůj cíl. “Krize partnerství nemusí být krize rodičovství,” jak s oblibou říká.
Málokdo se žení či vdává s tím, že se jednou rozejde. Rozvod je zlomovou životní situací, krachem velkého projektu, do kterého jsme mnoho investovali .Přesto, jak Pavla opakuje, “přišli jsme o partnera, ale nechceme přijít o dítě.” A právě v tom Pavla ve své praxi podporuje.
Zmiňuje i paradoxní situaci, kdy z mnoha lidí se až díky rozvodu stanou lepší rodiče. Udělají si na dítě víc času a věnují mu víc pozornosti.
Co bylo, bylo. A teď?
Pavla považuje za nespravedlivý pohled některých soudců, kteří dávají děti do péče matce proto, že otec dosud vydělávat peníze a byl s dětmi málo. Bohužel takové řešení zohledňuje minulost místo budoucnosti. Pavla naopak podporuje hledání, jak věci do nejlépe mohou fungovat od rozvodu dál. Je orientovaná na budoucnost a jako klíčovou vidí ochotu o dítě pečovat. Pak se dá hledat cesta, jak.
Čím dříve tím lépe
Ve chvíli, kdy se rodiče rozhodnou pro rozvod, bývají často nastavenější na dohodu než později, když uběhne jistý čas a každý z partnerů si den za dnem začne tvořit svůj vlastní život. Proto Pavla v takových případech považuje za užitečné, začít dělat konkrétní kroky a vyjasňovat si představy co nejdříve. “Emoce časem stoupají,” říká.
Pavla během rozhovoru sdílí celou řadu dalších zkušeností s tím, jak rozvody probíhají a co vše se v rodinách během nich děje.
Je konci rozebíráme i konkrétní otázky, se kterými je normální nevědět si v náročné situaci rady:
- jak (ne)hodnotit druhého partnera,
- jak si poradit s rozdílnou vychovou,
- jak si navzájem (ne)zasahovat do výchovy,
- kdy vyhledat odborníka,
- nebo nenarušit vztah dětí s jedním z rodičů.
Povídáme si i o tom, zda je dobré, aby rodiče spolu zůstávali “kvůli dětem”. Jak Pavla říká, vším, co děláme i co neděláme své děti vychováváme a připravujeme na jejich budoucí partnerství a rodičovství.
Budu moc rád, když vám podcast pomůže posvítit na situace z vašeho vlastního života nebo situace někoho z vašich blízkých.
Dejte mi vědět, jak se vám líbil, těším se na vaše ohlasy!
Komentáře